Vánoce (17. a 18 týden)

Konečně je tu článek o Vánočních prázdninách, ano až teď.

Na začátek bych se chtěla omluvit, že má ten článek měsíční zpoždění, ale důvody jsou jednoduché. Článek jsem už měla před dvěma týdny napsaný, ale psala jsem to do Wordu a neuložila a vypnul se mi počítač, takže se to všechno smazalo. 😀

Naposledy jsme před Vánocemi měli školu 15.12. tedy o týden dříve než většina škol v Česku. Naopak jsme zase poprvé v novém roce do školy šli už 2.1.

22.12. jsme odpoledne vyjeli směr Seattle, kde jsme přespali ve stejném hotelu, jako když jsme byli v Seattlu poprvé. Ráno jsme se pak vydali na hotelovou snídani a na cestu do Leavenworthu. Leavenworthu je taková vesnička v horách státu Washington. Upřímně, nevypadalo to tam vůbec jako v USA a navíc jsme k obědu měli řízky!

Noc z 22 na 23 pro mě byla asi nejhorší z celé výměny. Věděla jsem totiž, že u nás v Česku je 23, takže první rodinná oslava Vánoc. Všichni spolu a já tady. Brečela jsem a mou hlavou se honily ty nejbláznivější myšlenky. Takhle zpětně se to moc popsat nedá, ale v tu chvíli jsem napsala na svůj Instagram:

Poprvé (a doufám, že i na delší dobu naposled) jsem na Vánoce mimo domov. Jelikož nechci být jako někteří výměnní studenti, kteří se jen přetváří a říkají, že nikdy nebrečeli a, že se jim vůbec nestýská. Nemám problém s tím, přiznat, že začátek výměny byl strašně těžký a ať už v letadle anebo pak skoro každý večer jsem brečela. Samozřejmě ukázalo se to, co nám všichni říkají od začátku. Nebýt nikdy sám. Jenže člověk je stejně na některé věci sám. Po nějakém čase (asi 6 týdnech, v kterých se mé pocity zlepšovali a zhoršovali jako na houpačce) se ty mé pocity naprosto uklidnily a já si to začala mnohem víc užívat.
A teď den před Štědrým dnem při posílání PF se mé pocity zase trochu zhoršili, zase nechápu, proč jsem tady, a proč teď nejsem doma se svojí rodinou. Je to taky poprvé co nemám v sobě takový ten natěšený pocit z Vánoc, protože i přes to, že to všichni říkáme a víme, že Vánoce jsou o tom být s rodinou tak na výměně si to člověk uvědomí ještě víc. S kamarádkou, která je také na výměně jsme se uklidňovali faktem, že by jsme to teď na Vánoce do ČR už nestihly, protože nejbližší letadlo nám letí do ČR tak, že bychom přiletěli už pozdě😂.
I přes tyto „zvěrstva“ jsem strašně ráda, že jsem tu, protože si budu mnohem víc vážit toho co mám doma a zároveň poznám jak to chodí jinde. Nikdy tohoto rozhodnutí jet na výměnu nebudu litovat, protože bylo jedno z mých nejlepších 😉.

Takhle jsem to napsala v té své nejhorší chvilce.

24.prosince jsem spala hodně dlouho, protože jsme se z Leavenworthu vrátili asi ve 2 hodiny ráno. Večer jsem pak byla sama, protože host mamka byla v práci a host ségra měla Vánoce se svými kamarády u nich doma. Jedna věc mi, ale ten 24. prosinec zlepšila a to fakt, že jsem měla ještě zbytek řízku z Leavenworthu, takže jsem si udělala takový malý Štědrý den sama.

Můj řízek

Stromek

Moje linecké cukroví

Vánoce jsme měli jako Američani 25.12.

Zbytek Vánoc probíhal tak nějak klidně. Vstávala jsem později, skypovala s rodiči a také jsme se dívali na filmy, hlavně na Harryho Pottera, většinu dílů jsem viděla poprvé a nemám v plánu se dívat v češtině, protože v té AJ to je boží. U sledování filmů v angličtině jsem si uvědomila, jak se moje angličtina musela zlepšit. Během Vánoc jsem také byla na procházce s Russem (z rotary clubu). Silvestr proběhl hodně podobně jako Štědrý den.

Vánoce jsem si užila i pres to, jak byly rozdílné od českých, ale už se těším na ty klasické české.